Proč mladí volí Levici a AfD. Německé volby ukázaly sílící odpor k ...

Obě party se do sněmu nedostaly, takže zdánlivě je situace zřejmá. Rýsuje se jasná pravicová většina. Konzervativci (CDU/CSU) mají 208 křesel, Alternativa pro Německo (AfD) má 152 křesel, což činí dohromady 360 mandátů z celkových 630. Jenže taková koalice nevznikne, protože AfD je prostě „fuj“.

Bylo to zřejmé už před volbami, tím spíš teď. Vyhráli konzervativci Friedricha Merze. Téhož Merze, jenž podporuje „protipožární zeď“ vůči AfD. Rozuměj zákaz jakékoliv spolupráce. Tudíž se nemůže divit, že právě tento model prakticky navždy znemožňuje vládu pravicové většiny. A naopak prakticky navždy monopolizuje vlády středu, jak se s oblibou říká.

Monopolizuje vlády s účastí či vlivem sociální demokracie či Zelených. Bez ohledu na to, jak dopadnou volby. Bez ohledu na to, jak uspějí konzervativci či propadnou Zelení, poznamená vliv zelené progresivistické levice jakoukoliv příští německou vládu.

Znamená to tedy, že nedělní volby nepřinesly žádné zajímavé poznatky? To vůbec ne.

Klišé o „dezolátech“ neplatí

Obecný závěr je, že největším skokanem těchto voleb byla AfD (oproti roku 2021 si polepšila o deset procentních bodů) a také radikální Levice (polepšila si o čtyři procentní body).

Pozorovatel vytrénovaný politickým a mediálním mainstreamem se může ptát. To tak posílili „dezoláti“? Lidé starší, nevzdělaní, nepodnikaví, spoléhající se na stát, jeho dávky či důchody, prostě životní ztroskotanci? Lidé naklonění Putinovi a dezinformacím? Tak bývají „dezoláti“ – voliči populistických stran – často líčeni.

Jenže čísla z voleb (z průzkumů před hlasovacími místnostmi) ukazují něco jiného. Radikální levice (Levice) i pravice (AfD) získaly hlavní oporu od prvovoličů, od věkové skupiny 18 až 24 let. A není to překvapení.

Poprvé tento trend jasně naznačila obsáhlá studie Mládež v Německu vydaná v dubnu 2024. Doložila, že mladé trápí především inflace, strach z války, obavy z nedostupného bydlení a ze štěpení společnosti. Tyto věci je stresují. Až poté u nich přišlo na řadu klima, donedávna téma číslo jedna. Můžete se pak divit volební roli mladých?

Přesně podle zmíněné studie dopadly v Německu eurovolby v červnu. Zelení propadli a AfD se vyšvihla na druhé místo. A roli v tom sehráli mladí voliči. Jejich pocit, že establishment se pokouší zabránit zhroucení svého světa, který přitom sám podřezává. A že z těch, kteří v tom s ním „nejedou“, dělá nesvéprávné dezoláty a blby.

Ještě rázněji se tento trend projevil v září, ve volbách v Sasku a Durynsku. V Durynsku AfD vyhrála (poprvé v nějaké spolkové zemi). V Sasku skončila těsně druhá – s tím, že vítězství CDU zachraňovali senioři (někdo by řekl, že právě voliči často označovaní za „dezoláty“).

A teď v neděli se to vše poprvé promítlo na spolkové, celoněmecké, úrovni. Včetně postřehu, že klišé o „starých zapšklých dezolátech“ neplatí. AfD vede u všech věkových skupin do 44 let, teprve u starších míří podpora hlavně k CDU. Je to varovný signál, ale otázka zní, do jaké míry ho budou brát vážně německé elity.

Když etablovaným mladí nevěří

Znamená to vše, že mladí Němci se paušálně přiklánějí k radikální pravici? Ne, protože právě tak se přiklánějí i k radikální levici. Platí to pro muže i ženy. I když se voličky přiklánějí víc k Levici či Wagenknechtové než k AfD. Zatímco u mužů AfD posílila o 11 procentních bodů, u žen o 10 procentních bodů. Je to zásadní rozdíl?

Hledáme-li tedy férovou odpověď na výsledky nedělních voleb v Německu, na to, že uspěly dvě radikální strany, lze říci toto. Hlavní příčina není v plošném příklonu pro radikální pravici a levici, ale v plošném odklonu od etablovaných vládních stran. Od sil, které už před dvaceti lety – od první vlády Angely Merkelové – vytvořily kartel velkých koalic či „semaforových vlád“, neřešily problémy migrační a azylové politiky a u mladých ztrácely věrohodnost.

Proto sledujeme situace, kdy v Německu mladí volí AfD či radikální Levici, u nás Motoristy či Stačilo! a v jiných zemích podobné party. Dají jim snad etablované strany věrohodnější nabídku?