Babiš prodal trosky někdejších kvalitních médií. Zničil je spolu se ...

KOMENTÁŘ / Poté, co Andrej Babiš prodal Karlu Pražákovi vydavatelství Mafra, objevil se dobrý vtip: Pan Pražák přijde do Agrofertu a povídá: „Dobrý den, koupil bych si jednu chemičku. A zabalte mi ji do novin.“ Těžko posoudíme podstatu operace, při níž byly dva kdysi kvalitní liberální deníky přibaleny k nákupu pardubické chemičky Synthesia. Dobře to ale ukazuje na zcela nedůstojnou pozici těchto médií, která kdysi hrála klíčovou roli při prosazení demokratické transformace i při obraně veřejnosti před zneužíváním moci.

Zatímco pardubická chemička má tržby kolem čtyř miliard ročně a vydělávala v posledních letech stovky milionů, vydavatelství Mafra má stamilionové ztráty. Babiš má kromě velkých ztrát důvod prodat Mafru i kvůli přísnějšímu zákonu o konfliktu zájmů. Nedělejme si ovšem zbytečné iluze, že by se z MF DNES a Lidových novin staly opět respektované tituly. To by se musel stát zázrak. Stačilo by ovšem, kdyby už tyto listy alespoň přestaly veřejnosti škodit svým podlézáním oligarchovi.

Proč ta skepse? Vydavatelství s desítkami médií včetně silných zpravodajských webů a nejsilnější soukromou rozhlasovou stanicí si bohužel nekoupil profesionální mediální dům. Koupil si je někdo, kdo chtěl získat chemičku v Pardubicích. A toto spojení tak odlehlých oblastí je vskutku bizarní.

Nabízí se řada možných vysvětlení. Pan Pražák, při vší úctě, téměř určitě nemá sílu mobilizovat prostředky v řádu osmi či deseti miliard na celý objem tohoto obchodu. Není tu zjevně jeden transparentní kupec, pan Pražák v tom velmi pravděpodobně není sám. A je podstatné, zda tuto operaci dělá na bázi Kellnerovy PPF, v jejímž rámci dlouho manažersky fungoval, nebo zda koupil Mafru pro někoho jiného.

Společnost PPF Renáty Kellnerové vlastní TV NOVA a spojení s Mafrou by na reklamním trhu dokázalo snížit její ztráty bezkonkurenční nabídkou efektivního dosahu reklamy. PPF by se přitom mohla u přímého nákupu obávat antimonopolního úřadu. Toto spojení by dávalo smysl. 

Jenže… upřímně řečeno, o tak zásadní věci, jako je prodej významného mediálního domu, vlastně nevíme takřka nic. Součástí uskutečněného dealu ohledně spojení vydavatelství s chemičkou může být i to, že Babiš bude Mafru dál ovládat či ovlivňovat jako tichý společník, což by byl jakýsi bonus k ohromnému zisku z prodeje chemičky, která je zajímavá pro každého zbrojaře v době války na Ukrajině. V Pardubicích se totiž vyrábí i výbušniny.

Nejlepší by ale bylo, kdyby se ukázalo, že se Babiš opravdu od médií odstřihl. A kdyby mu noví vlastníci, ať už je to kdokoli, nesloužili. Spojení s PPF by nebylo tragédií. TV NOVA nyní už Babišovi neslouží. Horší by byly skoro všechny ostatní možnosti. A osoba samotného pana Pražáka čeká na svoji transparentní prezentaci.

Kdyby si náhodou pan Pražák sám od sebe koupil média s ušlechtilým záměrem obnovit jejich kredit, poznali bychom to snadno. Musel by se brzy zbavit zkompromitovaných šéfredaktorů, editorů, reportérů a komentátorů, kteří Babišovi sloužili v jeho mocenském boji. Velmi bychom se divili, kdyby se to stalo. Spíše můžeme očekávat ekonomicky motivované změny, případně další prodeje částí Mafry, aby byly sníženy ztráty.

Pro veřejnost je ale hlavní to, zda bude, či nebude mít Babiš nadále vliv v médiích, tedy i v médiích Mafry. Bylo by opravdu překvapivé, kdyby si ho nějak nepohlídal, třebaže musí vyhovět zpřísněnému zákonu o střetu zájmů, jenž zapovídá politikům vlastnit média. Uvidíme. Na druhou stranu je zřejmé, že Mafra už neměla pro Babiše takovou cenu jako dříve. Nedokázala mu vyhrávat volby. 

Desetiletý příběh Mafry pod Babišem je naprosto skandální a pro českou žurnalistiku i politiku ponižující. Když před deseti lety Babiš koupil Mafru, tvrdil, jak nebude zasahovat do práce redaktorů a že mu jde jen a jen o finanční investici. Tuto průhlednou lest neodhalila řada novinářů včetně slavné reportérky Sabiny Slonkové. Ta svým krátkým působením v roli šéfredaktorky MF DNES Babišovu invazi do médií přikryla a legitimizovala. Řada novinářů, publicistů, intelektuálů včetně bývalých disidentů se na legitimizaci Babišových Nových pořádků podílela ostudnou kolaborací a někteří z nich se Babišovi zcela otevřeně zaprodali. Výměny šéfredaktorů, personální výměny a úprk slušnějších lidí pak způsobily, že v médiích Mafry vycházely o vlastním majiteli pozitivní i vysloveně podbízivé články.

Někteří „novináři“ zašli v servilitě vůči vydavateli, který se mezitím stal ministrem financí a pak premiérem, až tak daleko, že s ním připravovali devótní rozhovory. A v intelektuálních Lidových novinách vycházely o Babišovi oslavné ódy, jaké znali pamětníci z doby kultu osobnosti Klementa Gottwalda. Zároveň tato média podporovala a šířila Babišovu politickou agendu. Kupříkladu antikorupční běsnění, jež použil Babiš a jeho útvar ANO jako výtah k moci. MF DNES navíc šířila nenávist k migrantům i sympatie k Putinovu Rusku. Přesně tak, jak to Babiš potřeboval. Jistě nemusel žádnému svému novináři vést ruku, oni to dělali všechno ochotně sami.

Morální devastace žurnalistiky, kterou přineslo období, kdy byl slovenský oligarcha a agent StB naším hlavním mediálním magnátem, daleko přesahuje jedno velké vydavatelství. Potřebu omlouvat, zlehčovat a legitimizovat jeho invazi do médií tu měl kde kdo. Zejména veřejnoprávní média se na tomto zhanobení žurnalistiky čile podílela. Babišovi zaměstnanci nikdy nechyběli v televizních a rozhlasových debatách a jakoby náhodou se ztotožňovali s Babišovými pohledy na věc, jen jim dávali na oko lepší formu, protože Babišův primitivismus byl pro ně poněkud nepraktický. Kdyby naše novinářská a intelektuální scéna byla odevzdaná myšlence demokratického státu či liberální společnosti, nemohla by Babišovu invazi do médií akceptovat.

V Mafře měli po jeho vpádu redakce vyhlásit stávku a tvrdě požadovat po novém majiteli, aby se jasně rozhodl, zda chce být politikem, nebo vydavatelem. Obojí dohromady je pro slušná média a slušné novináře nepřijatelné. Nic takového redakce neudělaly. Svůj nesouhlas projevili jen jednotlivci. A s těmito ustrašenými a zbabělými redakcemi pak skoro celá novinářská obec držela basu a jejich selhání kryla. A co víc. Demokratičtí politici se s Babišovými médii bavili a rovněž je legitimizovali. A po převzetí moci nebyli schopni zastavit toky státních peněz, jež do Mafry stále tečou za inzerci. Nakonec dodejme, že v tomto příběhu Andrej Babiš totálně vyhrál. Nákupem Mafry se stal obrovsky silným politickým hráčem a na dlouho zastrašil novináře i konkurenční politiky a takřka umlčel své kritiky. A pak dokázal zmanipulovat a ochočit redakce desítek médií a přitom přimět široké okolí, aby to mlčky akceptovalo. Každý člověk, který se s Babišem svezl, by se měl někdy zamyslet, proč je vlastně na světě. A hned po tom by se měl hořce stydět.