Zemřel Henry Kissinger. K držiteli Nobelovy ceny si chodilo pro radu ...

Henry Kissinger se narodil v roce 1923 v bavorském Fürthu. V mládí hrál fotbal za tamní klub SpVgg Fürth, který podporoval až do své smrti – a to i přesto, že již ve svých 15 letech musel s rodinou z nacistického Německa emigrovat. Jejich novým útočištěm se stala newyorská komunita německých Židů, což přispělo k Henryho rychlé aklimatizaci. Zároveň ale díky tomu už nikdy tak docela neztratil svůj příslovečný německý přízvuk.

Jazykové schopnosti Kissingerovi záhy pomohly ještě jednou. Během postupu americké armády do Německa se nedostávalo rodilých mluvčích, a tak byl coby pouhý vojín dosazen do čela vojenské správy porýnského města Krefeld – díky značnému organizačnímu talentu prý pořádek zřídil během osmi dní. Za přispění k dopadení bývalých úředníků gestapa mu byla později udělena bronzová hvězda.

„Smrtící“ duo

Po válce se Kissinger přihlásil na Harvard, kde získal jak magisterský, tak doktorský titul z politologie. Jako mladý vědec posléze proslul obhajobou taktického použití jaderných zbraní. Do politiky se poprvé dostal jako poradce republikánského byznysmena Nelsona Rockefellera, jemuž radil při prezidentských kandidaturách v letech 1960, 1964 a 1968.

Jako „Rockefellerův člověk“ se také seznámil s Richardem Nixonem – hned napoprvé na něj udělal silný, jakkoli ne čistě pozitivní dojem. Časem k sobě ale přece jen našli cestu a když Rockefeller v roce 1968 vypadl z republikánských primárek, Kissinger urychleně kontaktoval Nixonovu kampaň a nabídl své služby. O několik měsíců později z něj už byl Nixonův poradce pro národní bezpečnost – jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta a spolutvůrce zahraniční politiky Spojených států.

„Byli fascinující pár,“ napsal později historik David Rothkopf. „Výborně se doplňovali – Kissinger byl šarmantní a světaznalý pan Zvenčí, který poskytl grácii a intelektuální základ, jejž Nixon postrádal, opovrhoval jím a zároveň o něj usiloval.“ Zatímco Kissinger byl archetypem „světoobčana“, Nixon byl klasickým Američanem. Jeden měl světonázor, druhý pragmatismus a strategickou vizi – svým způsobem se jednalo o „smrtící“ politické duo.

Konstruktivní dvojznačnost

Jako diplomat Kissinger zastával politiku takzvané konstruktivní dvojznačnosti, jejíž následky cítí americké administrativy dodnes. Na jedné straně byl hlavním konstruktérem uvolnění vztahů s Maovou Čínskou lidovou republikou, které v roce 1972 vyvrcholilo návštěvou prezidenta Nixona v Pekingu a obnovením bilaterálních vztahů, jež byly zmraženy po 23 let. Na druhé straně se osobně zasadil o to, aby byl jazyk čínsko-amerických námluv dostatečně dvojznačný na to, aby ho bylo možno interpretovat ve prospěch tchajwanské autonomie.

Podobnou strategii zvolil – nyní již jako ministr zahraničí – i na Blízkém východě. Příslovečnou se stala jeho „kyvadlová diplomacie“ mezi Izraelí a egyptsko-syrskou koalicí během Jomkipurské války v roce 1973. Po izraelském strategickém vítězství Kissinger podmínky příměří záměrně formuloval tak, aby si je obě strany mohly vykládat po svém – Tel Aviv jako začátek dalšího vyjednávání a Káhira jako rozkaz ke stažení izraelských sil. Výsledkem byl spokojený Izrael i uvolnění vztahů mezi USA a Egyptem, jež od té doby byly na nadstandartní úrovni až do arabského jara v roce 2011.

Mezi další úspěchy, které se Kissingerovi tradičně připisují, patří takzvané Pařížské dohody z roku 1973, jež ukončily válku ve Vietnamu a americký ministr zahraničí za ně obdržel Nobelovu cenu míru, či uvolnění vztahů se Sovětským svazem známé jako détente. Naopak nejkontroverznější rozhodnutí jsou mu připisována ve věci „umožnění“ násilných převratů v Jižní Americe a podpory Pákistánu v Bangladéšské válce za nezávislost v roce 1971.

Ani po svém odchodu z profesionální diplomacie v roce 1977 Kissinger nepřestal radit americkým prezidentům. Jeho názoru si cenili nejen republikánští politici jako Ronald Reagan či George W. Bush, ale také například demokrat Barack Obama, jehož vláda Kissingerovi v roce 2016 udělila cenu za vynikající služby státu. Blízký vztah s pragmatickým stratégem udržovala rovněž Hillary Clintonová, což ji pravděpodobně zranilo u levicových voličů během její prezidentské kandidatury v roce 2016.

Kissinger byl dvakrát ženatý. S první ženou Annou Fleischerovou, rovněž německou Američankou, má dvě děti – Elizabeth a Davida. David se proslavil jako šéf společnosti Conaco, jež produkuje talkshow oblíbeného amerického komika Conana O’Briena.

Kissingerovou druhou ženou se v roce 1974 stala jeho bývalá studentka z Harvardu Nancy Maginnesová. Až do jeho smrti spolu střídavě žili v New Yorku a malebném podhorském městečku Kent ve státě Connecticut.