Největší příběh všech dob. Čím Máří Magdaléna láká a dráždí ...

A tento příběh nejrůznější tvůrce láká a dráždí, aby ho uchopili po svém: od éry hollywoodských biblických velkofilmů, natočených s cílem ohromovat, po interpretačně zajímavější (a někdy i podvratnější) snímky jako Poslední pokušení Krista (1988) Martina Scorseseho nebo Evangelium podle Matouše (1965) provokatéra Piera Paola Pasoliniho, vůbec nemluvě o sadistické verzi zaměřené jen na tělesné utrpení v Umučení Krista (2004) Mela Gibsona.

Máří Magdaléna (2018) ale nemá být ničím z toho. Svou stylově čistou jednoduchostí nemá ohromovat, svým tradičním pojetím nemá ani nijak dráždit či provokovat. Přesto je tento film jiný – až je s podivem, že tento přístup nikoho jiného před režisérem Garthem Davisem nenapadl.

Máří Magdaléna (Mary Magdalene, Velká Británie, USA, Austrálie 2018) Uvádí: ČT 2 (8. 4. v 16.55 a 9. 4. v 6.00) Režie: Garth Davis Scénář: Philippa Goslett Kamera: Greig Fraser Hudba: Jóhann Jóhannsson, Hildur Guðnadóttir Hrají: Rooney Mara, Joaquin Phoenix, Chiwetel Ejiofor, Tahar Rahim, Tawfeek Barhom, Shira Haas, Uri Gavriel, Hadas Yaron, Zohar Strauss, Tsahi Halevi, Charles Babalola, Tchéky Karyo a další

Tato úchvatná freska o posledních Ježíšových dnech je totiž vyprávěna očima Marie z Magdaly neboli biblické Máří Magdalény (z níž mnohem pozdější tradice učinila napravenou prostitutku, byť v Bibli o tom není zmínka; mohli bychom se začít bavit, proč tomu tak bylo, ale tím bychom taky mohli sklouznout do konspirací Dana Browna s Šifrou mistra Leonarda, a to nechceme).

Chudý Izrael

Způsob vyprávění, jaký zvolil tento film, tedy nahlížení na největší příběh všech dob skrze vedlejší postavu Ježíšova příběhu, je osvěžující. Znamená to totiž, že divák vidí jen to, co mohla vidět Marie z Magdaly sama. Ježíš se v jejím životě objeví až ve chvíli, kdy křtí u řeky v místech, kde Marie žila, do té doby o něm neslyšela. A pokud někde Marie být nemohla – třeba u Pilátova soudu –, tak to film jednoduše nezobrazuje.

Tato realističnost je společně s prostým, ovšem neméně realistickým vyobrazením reálií života a jeho nezměrné chudoby mezi prostým lidem v Izraeli před dvěma tisíci lety jedním z největších plusů celého filmu.

Když je řeč o realističnosti, už na webu ČSFD.cz (kde by člověk čekal, že najde poučenější filmové fanoušky) se u Máří Magdaleny můžeme setkat s často opakovanou výtkou: že je tento film vlastně hrozně progresivní a woke, když se veze po módní „ženské“ vlně s hlavní hrdinkou jinak mužského příběhu, a nadto jsou někteří Ježíšovi apoštolové podezřele černošského původu.

Tyto nesmyslné námitky by sice šlo smést ze stolu pouhou poznámkou o filmařské licenci, ale i samotnými historickými reáliemi: v zemi, jakou Judea byla (a vlastně dodnes je), tedy v zemi „tavicího kotlíku“ ras a náboženství, vůbec nebylo divné, když bychom především v nižší vrstvách společnosti nenašli jen Židy. Mezi chudými rybáři, odkud se ponejvíc rekrutovali Ježíšovi učedníci, byla řada všech možných lidských typů od černochů přes semity až po čistě bílé. A Ježíš určitě nebyl rasista, který by černochy odmítal.

Náboženská mystika

Hlavní ovšem je, co skutečně na obrazovkách uvidíme. A tento film navzdory svému trochu línému tempu bere dech. Je prodchnutý konfliktem z nepochopení Ježíšova učení, který se týká všech včetně apoštolů (vyjma samotné Marie), klíčovým motivem odpouštění a fascinujícím mysticismem, podpořeným jednoduchou, ale skvělou a vhodně zvolenou hudbou. Jeden příklad za všechny: při scéně vzkříšení mrtvého Lazara mívám husí kůži po celém těle, kdykoli tento film sleduji; tak moc mystická tahle scéna je. A takových je ve filmu víc.

Abych ale jenom nechválil, jednu chybu Máří Magdaléna přece jen má. A to v postavě Jidáše (Tahar Rahim). Mnohem bližší mi je jeden z jeho podvratných výkladů jeho vyobrazení v muzikálu Andrewa Lloyda Webera Jesus Christ Superstar, což je mimochodem další skvělý velikonoční film, přičemž je lhostejno, zda je vám bližší hippie verze ze 70. let, anebo jeho pozdější variace.

Všechny však Jidáše líčí jako člověka mimořádně chytrého, který dobře věděl, co a proč dělá, byť nakonec neodhadl důsledky svého konání a výčitky svědomí ho dohnaly až do vlastnoručně upletené oprátky. V podání režiséra Gartha Davise je Jidáš pouze sobecký fanatik, který Ježíše zradí jen proto, aby uspíšil příchod Božího království na Zemi. Můj světonázor je poněkud jiný; nicméně jak jste jistě poznali, to je problém můj, nikoli problém Máří Magdaleny. Ten film je totiž skvělý. Možná až nejlepší biblický snímek vůbec – a to říkám jako fanda velkofilmů klasického Hollywoodu a katolík.