Chorvatský kouč se zlobil na rozhodčí, Modrič hlesl: Fotbal je občas ...

Dost možná to byl jeho poslední zápas za reprezentaci. Číslo 178. V osmatřiceti už se nemá kam hnát, v Realu Madrid nedávno prodloužil ještě o rok smlouvu. A pak?

„Chtěl bych hrát pořád, ale věk nezastavíte a nevím, jak dlouho to ještě zvládnu,“ přemítal Modrič po remíze 1:1 s Italy.

Jejich vyrovnání z poslední osmé minuty nastaveného času zlomilo chorvatská srdce.

„Nevím, co bych vám řekl. Fotbal je občas krutý, nemilosrdný,“ litoval kapitán Modrič, mimochodem hráč zápasu, před novináři. Mísily se v něm všelijaké pocity.

Bezmoc, protože v 80. minutě střídal a v napínavém finiši si jen žmoulal dres a nervózně okusoval límeček.

Smutek, protože dva body a skóre 3:6 Chorvatům s nejvyšší pravděpodobností nebudou stačit na to, aby se vklínili mezi nejlepší čtveřici týmů na třetích místech a přeci jen do vyřazovací fáze prošli.

Vztek a rozčarování, protože po závěrečném hvizdu o čemsi rozmlouval se sudím Dannym Makkeliem a pak taky se spoluhráčem Ivanem Perišičem. Jakoby gestikuloval: Jak jste to mohli dopustit?

Chorvaté totiž inkasovali snad z posledního italského kopu v zápase od střídajícího Zaccagniho. Bylo to v čase 97:19.

„Nezasloužili jsme si takhle inkasovat,“ mrzelo Modriče. „Kde vzal rozhodčí těch osm minut nastavení?“

Na nečekaně výrazné prodloužení hrací doby si postěžoval taky trenér Zlatko Dalič, jehož svěřenci podruhé na turnaji remizovali 1:1 a podruhé to bylo po inkasovaném gólu v nastaveném čase – podobně jako s Albánií (2:2).

„Tohle opravdu bolí a bude to bolet ještě týdny, možná měsíce,“ pravil. „Ale nechápu, jak se mohlo hrát osm minut navíc. Je to nesmysl, v zápase nebylo tolik přerušení a faulů, aby takové nastavení ospravedlnily.“