Růžička skončil v Litvínově také u dorostu. Kouč řekl, co má v plánu ...

Černá sezona Vladimíra Růžičky v Litvínově přinesla pokračování. Koncem října minulého roku kouče dvojnásobných mistrů světa odvolali od extraligového áčka z posledního místa v tabulce, na severu Čech ovšem setrval, okamžitě vzal práci u dorostu. Ani ten už nevede, mládežnický tým Vervy nemá jistou záchranu a vedení organizace sáhlo ke změně – teenagery dostal na starost Martin Tvrzník. „Uvidím, něco řeším, ale asi si chvíli trochu odpočinu a počkám si na příští sezonu,“ řekl Růžička iSport.cz.

Představoval si mnohem úspěšnější comeback na rodné hokejové místo, odkud se vydal do světa. Kapitán olympijských šampionů z Nagana 1998 se na mateřský sever vrátil v listopadu 2021, jenže u elitního mužstva vydržel necelý rok.

Loni koncem října mu štace skončila, tým se brodil výsledkovou krizí, šéfové klubu zasáhli a velení předali asistentovi Růžičky Karlu Mlejnkovi. K odvolanému kouči okamžitě přistála nabídka výpomoci u litvínovského dorostu, u nějž se čekalo, že v nejvyšší soutěži bude bojovat o holý život. Což se ukázalo hned zkraje sezony, kdy z deseti utkání sedmkrát prohrál.

Po Růžičkově nástupu se dorost polepšil, původní úspěšnost 30 procent vylezla na 43 procent, ovšem situace je nadále neutěšená, litvínovský dorost po porážkách s Šumperkem, Táborem či pražskou Hvězdou hraje o to, aby se vyhnul sestupu. „Víte, jak to u mládežnických kategorií bývá, vždycky záleží na síle jednotlivého ročníku,“ líčí Růžička, jenž má nyní možnost pracovat u deváté třídy po boku Ivo Proroka. Rozmýšlí se.

Aktuální situace na extraligovém marketu nevyhlíží tak, že by po Růžičkovi honem někdo sáhl. Je otázkou, zda a odkud přijde laso pro příští ročník. Reálnější možností dalšího uplatnění může být zahraničí, například Slovensko. Ale možné je všechno.

Tak či onak Růžička tvrdí, že mu úvazek u dorostu přinesl spoustu pozitivního. „Práce mě bavila. Bylo to něco nového, narazil jsem i na šikovné kluky, kteří progres udělali. Ale pořád to jsou děti, je jim patnáct, šestnáct let. Bylo to ale zajímavé i v tom, že jsme klukům dělali svačiny před zápasem, připravovali jim hokejky a podobně,“ pousmál se lehce.

V týmu cepoval talentované útočníky Raichla, Tůmu či Peroutku, ostatní se k průměru bod na zápas ani nepřiblížili. „Ti tři byli trochu odskočení, ale zase se nestalo, že by někdo dal tři góly za zápas. Problém s koncovkou tam byl, bohužel,“ přiznává Růžička, jenž si cení pokrok u mladých beků. „Za mého působení se především podařilo zlepšit hru obránců, ti jsou docela šikovní, talent by se tam našel. Celkově by však bylo zapotřebí, aby tým táhlo víc hráčů. Ti kluci na sobě musí hodně dělat, musí sami chtít, po přechodu do juniorů je čeká velký boj a mnohem víc taktiky,“ vzkazuje jim na dálku.

Že by narazil na lechtivější svěřence z hlediska pracovní morálky, to nemůže říci. „Hráči dostávali celkem velké dávky, bylo na nich vidět, že na sobě chtějí pracovat. Což je zásadní. Sem tam někdo odejde do ciziny, do Kanady nebo do Finska, materiál v Litvínově docela je, ale…“

Ale? Růžička vnímá velký problém v chabé návaznosti školní výuky a tréninkového procesu. „Není vůbec jednoduché provázat hokej se školou. Pokud chcete s klukama hodně trénovat, chodíte na led ráno od půl sedmé. Jenže řada děcek není z Litvínova, dojíždí, takže vstávají i v pět ráno. Což je náročné. Po tréninku jdou do školy a po ní zase na další přípravu. A to se k nám scházejí ze sedmi, z osmi škol. Občas se trénink nedá ani dobře zorganizovat, aby všichni dorazili včas. Děcka lítají pořád tam a zpátky…“

Nyní čeká Růžičku nejspíš volno. „Chci si trochu odpočinout a utřídit myšlenky,“ dodává 59letý kouč pro iSport.cz.

HC VERVA Litvínov Vše o klubu ZDE